I blbost je handicap (Cesta ke svobodě) a negativní ohlas na akci v médiích
Když jsem si pročítal zmínky a články, které jsou ve spojitosti s akcí I blbost je handicap, o níž jsem již psal (akce mimochodem vytvářela v centru Ostravy velmi nepříjemný hluk), zjistil jsem že většina článků a zmínek byla jakoby připravena nebo snad i napsána samotnými organizátory nebo někým z jejich okolí. Nejspíše tomu tak není, ale něco to vypovídá o tom jak vznikají články, které následně v nás (společnosti) formují obraz a názor na určitou akci, aktivitu či chcete-li happening.
Předcházející články týkající se akce “I blbost je handicap” z cyklu “Cesta ke svobodě”.
Když jsem pročítal různé zmínky týkající se nebo zmiňující tuto akci, vězšina z nich byla napsána před jejím samotným konáním, takže šlo vlastně o jistou formu reklamy, aby se akce zúčastnilo co nejvíce lidí. Většina z nich o akci referovala neutrálně a nebo kladně, s tím, že se něco děje. Ono je pochopitelné, že nikdo nebude předem hanět akci, která se ještě ani nestala, propaguje obecně docela přijatelnou hodnotu “svobody” a navíc ono se docela nesluší něco hanět, negativně posuzovat. Většinou to periodiku nebo časopisu mnoho nepřináší.
Ve výsledku o akci bylo referováno, měla tedy reklamu, ale bohužel nikdo (nebo téměř nikdo) z těch kdo o této akci psal se jí sám nezúčastnil. To je také výsledek toho, že už se téměř nedočtete, že akce “I blbost je také handicap” vytvářela na Masarykově náměstí v Ostravě značný a nepříjemný hluk. Hluk neboli zvukový smog. To beru v potaz, že akce na pomyslné stupnici hlučnosti 0 až 10 by dostala někde mezi 8 a 9 bodem. Tedy pro ty, kterých se tato akce netýkala značně nepříjemně působící hluk.
To, že se o akci příliš negativně nepíše je myslím logické. Sami pořadatelné jistě nebudou rozesílat medajlonky o tom, že jejich akce byla hlasitá a ti ostatní, kterým to například vadilo nemají prostředky, chuť nebo čas o tom někde referovat. Nakonec vše zůstane tak, že jsou spokojeni všichni jen ne ten slušný občan, který si hledí jen své svobody a chce mít jak se říká “svatý pokoj”. Samozřejmě se nestylizuji do tohoto občana, nicméně sám znaven prací již nad mnohými projevy hluku pouze mávnu rukou a řeknu si, že to nestojí za mou pozornost či energii.
I kdybyste se mnou bytostně nesouhlasili, snad uznáte, že přijít domů z práce a mít klid je jedna z věcí, kterou člověk ocení. Zeptám se tedy jak by se vám - pokud se mnou nesouhlasíte - líbilo, kdybyste přišli z práce a až do téměř 22 hodin večer by venku hrála hudba tak hlasitě, že se v místnosti nedá provádět jiná činnost než sledovat hlasitě puštěná televize nebo hlasitě puštěné rádio. U všeho ostatního vás hluk, rámus atd. z venku ruší.
Myslím, že akce typu “I blbost je handicap” by:
- se měly konat tak aby nerušily ostatní
- pokud nedokáží ostatní nerušit, neměly by tyto akce dostat ani jednu korunu z veřejných financí
- pokud jim nejde nedat ani jednu korunu, neměly by se jim pronajímat prostory levně, nebo zdarma
- pokud nejde jim pronajímat prostory za komerční cenu, poté by se tyto akce ve městech neměly konat vůbec
Ona nějaká louka za městem je jistě také podnětné místo pro konání hlukotvorné akce. Jistě hápu, že akce I blbost je handicap měla snad více rozměrů, ale hlučná hudební produkce myslím zadupala do země jakýkoliv přínos zmíněné akce. Nemůžeme přeci očekávat, že naučná akce o svobodě se může jakkoliv pojit z hlučným koncertem rockového typu. A to nemyslím rock jako takový, protože rock mám rád. Jen ne v tomto hlučném a tvrdším ražení, jak byl na této akci prezentován.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!
