Hluk jako Cesta ke svobodě?
Dne 23. září 2009 proběhl na Masarykově náměstí v naprostém centru města Ostravy jistá akce, kterou organizátoři nazvali “happening” “namířený proti totalitě, populismu a hlouposti v časech minulých i současných.” Přesný název akce zněl “I blbost je handicap”. Tato akce se konala jako součást projektu “Cesta ke svobodě”. Ale zajímavé je, že s ústy plnými svobody lze konat činy, které jdou proti svobodě těch ostatních, kteří zrovna chtějí “pouze” nerušeně opočívat po pracovním dni či se chtějí věnovat práci či jinému odpočinku.
Daná akce se přesně jmenovala “I blbost je handicap” a konala se jak již bylo řečeno na Masarykově náměstí v Ostravě.
Problém vidím zejména v tom, že některá skupina obyvatel - zde účastníci akce “I blbost je handicap” - si v bujarém veselí užívají nadměrně hlasité hudby, ale při tom veselém oslavování svobody jaksi zapomínají na svobodu a práva těch ostatních. Vlastně tak šlapou to tom všem co touto akcí v počátku snad chtěli oslavovat. I pokud nebudeme-li striktně dbát textu zákonů, tak by přeci mělo platit “lidové”, že moje svoboda končí 10 cm před nosem toho druhého. A v případě nadměrného hluku se tato vzdálenost hold musí zvětšit a nebo hudba nesmí být tak hlasitá.
Na akci museli dorazit několikrát volaní měští strážníci, nicméně se jim samozřejmě akci zrušit či umravnit nepodařilo. Stejně tak na místě hluk měřila Krajská hygienická stanice v Ostravě.
Ptám se tedy jestli nezbytně nutně “nějaká” oslava svobody musela šlapat po právech ostatních a jejich svobodě provádět ve své práci či odpočinku co je napadne, ale zejména v klidu.
Abych nevyvolal nějaké debaty, tak musím říci, že hudba byla tak hlasitá, že v domech přilehlých k Masarykovu náměstí byla nepříjemná i přes zavřené okna. Zvuková aparatura byla hlasitá a zejména pásmo nízkých tónů - basů - tak intenzivní, že nejen poskakovaly okenní tabulky, ale také hlava. Jako perličku musím říci, že když tento akce začala, tak se budova ve které jsem v tu chvíli byl tak třásla, že jsme přemýšleli co se děje. Zda se jedná o zbíječky, ale jisté poměrně výrazné stavební či jiné práce. Ale jaký byl náš omyl, když jsme zjistili že otřesy budovy byly způsobeny jen a pouze vysokou hlasitostí a velkou intenzitou nízkých (basových) zvuků.
Na konec musím říci, že samozřejmě každý by měl mít právo činit (téměř) vše svobodně, ale vždy tak aby tím nerušil lidově “neotravoval”) ty ostatní. A akce “I blbost je handicap” v rámci (nejspíše) projektu “Cesta ke svobodě” přesně ukázala, že přemíra svobody, či pohrdání i právy ostatními je tím, co by svobodu provázet rozhodně nemělo.
WWW stránky projektu: www.cestakesvobode.cz
V parafrázi na název akce bych nakonec řekl, že “i blbost může tvořit happeningy”.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!
